Naším cílem je, aby se lidem v EU žilo lépe

 

V září jste zorganizoval pro své kolegy v levicové frakci EP (GUE/NGL) výjezdní zasedání, které se částečně odehrálo také v Ústeckém kraji. Jaký byl program?

Ve dnech 19. až 21. září se konaly studijní dny naší evropské levicové frakce. Přihlásilo se 18 europoslanců a další spolupracovníci frakce, celkem nás bylo 75 účastníků. Začali jsme v saské metropoli Drážďanech a poté jsme přejeli na naše území.

Co bylo cílem studijních dnů?

Obecně je cílem takovýchto pracovních výjezdů seznámení se všemi aspekty života lidí na konkrétním teritoriu. Zajímají nás názory představitelů samospráv, podniků, státních orgánů a organizací. Vše posuzujeme z pohledu evropské spolupráce a našeho společného programu. Pochopitelně, naším cílem je, aby EU fungovala efektivně a ve prospěch pracujících, aby se lidem v ní žilo stále lépe. V případě tohoto výjezdu byla hlavním tématem přeshraniční spolupráce v trojúhelníku ČR-Německo-Polsko z pohledu levice.

Jaké problematice jste se věnovali nejdříve?

Tématem prvního bloku byla přeshraniční spolupráce v kontextu politiky soudržnosti EU. Vystoupil předseda poslanecké skupiny Die Linke v Saském zemském sněmu André Hahn, Gerlinde Stobrawová z Braniborského zemského sněmu, Wolfgang Anschütz z Meziregionální federace odborových svazů a Petr Brázda, člen Zastupitelstva Ústeckého kraje za KSČM, který oficiálně zastupoval Ústecký kraj. Brázda zdůraznil důležitost Česko-saského fondu přeshraniční spolupráce, který podporuje společné projekty mezi českými a saskými subjekty.

Doslechla jsem se, že inspirativní byla diskuse o spolupráci ve školství a výchově…

Ano. V tomto bloku vystoupili postupně vedoucí pracovníci školky, základní školy, střední školy a univerzity. Již první vystoupení ředitelky MŠ z Hrádku nad Nisou ukázalo, jak je možné efektivně využít geografickou blízkost obcí v trojzemí. Děti tráví některé dny společně - české a německé děti v německé školce a poté v české školce. Kromě toho mají české děti každý měsíc společné akce s dětmi polskými.

To zní velmi zajímavě. Jak jsou děti mezi školkami převáženy?

Obce jsou domluveny a vzdálenost mezi nimi je malá, takže to není problém. Dále v tomto bloku vystoupil ředitel ZŠ Hrádek nad Nisou, který osobně koordinuje 11 subjektů na česko-německo-polském pomezí. Nemusím zdůrazňovat, že děti, které se učí od 1. třídy němčinu a také ji při společných akcích používají, mají zažitou praktickou znalost tohoto jazyka.

Ředitelka SŠ z Děčína nás seznámila s jedinou institucí, která v ČR vychovává lodníky-strojníky. Je skvělé, že sdružení 18 škol obdobného zaměření v různých zemích Evropy postupně směřuje k harmonizaci osnov a k vzájemnému uznávání dokladů o vzdělání. Mimochodem, mezi absolventy tohoto studijního oboru nenajdete nezaměstnané. Zato na ně narazíte po celé Evropě.

Vysoké školy reprezentovala prorektorka Technické univerzity Liberec (TUL) Jana Drašarová, která se pochlubila projektem bakalářského a magisterského studia nazvaného Univerzita Nisa. Jde o společný studijní program, který studenti absolvují tak, že první rok studují v ČR, druhý v Německu a třetí v Polsku. Magisterský obor taky znamená »kočování« po všech třech státech a diplomy jsou pochopitelně uznávány v ČR, Německu i Polsku.

Věnovali jste se také energetice?

Poslankyně Saského zemského sněmu ze skupiny Die Linke Monika Rungeová předestřela strategii své strany v oblasti výroby elektrické energie. Zde jsme byli zaskočeni určitou naivitou této strategie. Za 10 let totiž mají být v Německu odstaveny všechny jaderné elektrárny. Výpadek výroby mají nahradit obnovitelné zdroje, zvláště tzv. větrníky.

Jejich koncepce má výrazně preferovat malé zdroje energie tak, aby jednotlivá sídla byla energeticky autonomní. Přechodný nedostatek mají řešit plynové a uhelné bloky. Z celého vystoupení nebylo příliš jasné, jak by se měla této nové koncepci přizpůsobit vysokonapěťová síť Německa, která již dnes postrádá kapacitní propojení vysokonapěťovými linkami ve směru sever-jih a východ-západ.

Energetika je váš obor, jistě jste k tématu měl co říci...

Navázal jsem přehledem dosavadního vývoje výroby elektrické energie v ČR s přesahem přes r. 2020. Na základě údajů výročních zpráv ERÚ jsem poukázal na trendy - postupné snižování váhy klasických parních bloků, postupný nárůst výroby v paroplynových blocích a v JE, a v posledních letech i rychlý nárůst výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Zde je dobře vidět explozivní vzrůst výroby ve fotovoltaických zařízeních, přičemž tyto zdroje dnes vyrábějí takřka 3 % elektřiny. Letos má ČR 8 % výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, v r. 2020 by měl být tento podíl 13procentní.

Diskutovali jste o ekonomické krizi?

Samozřejmě. K tomu vystoupil např. Thorsten Niechoj z düsseldorfského Institutu pro makroekonomiku. V Niechojově vystoupení mě osobně zaujalo hodnocení cen státních dluhopisů na volném trhu jako měřítka ekonomického vývoje.

Na grafech bylo dobře vidět, že u některých států, zejména u Řecka, je požadováno i více než 10 % u emisí státních dluhopisů a v oblasti nestability, tj. nad 5 %, se vyskytuje Španělsko, Portugalsko a pomalu z tohoto pásma sestupuje Irsko. Právě toto vysoké zúročení je ocelovou koulí na noze Řecka a je rovněž potenciálním nebezpečím u dalších států, a to nejen eurozóny.

Řekové již své původní dluhy dávno zaplatili a podstatná část dnešních dluhů jsou úroky z úroků. A to je nesporně systémový problém. Dopady ekonomické krize jsou nejtvrdší na ty, kteří mají nejnižší mzdy, a stále více krize dopadá i na ty, kteří mají sice zaměstnání, ale to je již nemůže uživit. Tady zazněla tvrdá obžaloba neoliberálního systému.

Jak hodnotíte emisi státních dluhopisů v ČR?

Je zřejmé, že 10 % našich domácností má výrazné finanční rezervy. Ale podstatná většina domácností je zadlužena! Právě »české« banky protestují proti většímu prodeji státních dluhopisů, protože z účtů u bank se peníze přesouvají k těmto dluhopisům. Nejedná se tedy o malé střádaly, ale o ty, kteří mají touto vládou garantovány - vzhledem ke svým vysokým příjmům - daleko nižší daňové povinnosti než ti nejchudší.

Co jste ukázal svým kolegům během studijních dnů na území Ústeckého kraje?

Snažil jsem se je upozornit na nejzajímavější stavby (velmi zaujal přesunutý gotický kostel v Mostě) a rekultivované plochy. Zejména na území teplického okresu jsou tisíce hektarů těchto ploch. Československo v r. 1958 přijalo jako první stát na světě zákon o rekultivacích o od té doby v oblasti Podkrušnohoří, nejdříve na místě vnějších výsypek a dnes již i na vnitřních výsypkách, vznikají nové pole, lesy, vinice a sady. Základy tohoto pro naši krajinu blahodárného pohybu byly položeny ještě hluboko v lidově demokratickém a socialistickém Československu.

Samozřejmě jsme projeli okolo velkolomu Vrbenský, což je dnes rybářský ráj, a když naše autobusy projely mostecký autodrom, celý postavený na rekultivované ploše, bylo jasno, že tohle byl velký zážitek. Stovky hektarů na vnější výsypce za Mostem, na nichž stojí hipodrom, už tomuto zážitku nemohly konkurovat. Na cestě mezi závodním okruhem a hipodromem jsme projeli ulicí pod vrchem Širák roubenou rodinnými domky. Na pravé straně stály domky na původním terénu, na levé straně na navážce. V místech, kde se po desetiletí rozkládal důl.

Hovořili jste o krušnohorských lesích?

O situaci nás informovoval provozně technický náměstek Lesů ČR. Ten europoslancům vysvětlil, v čem spočívá problém lesů v Krušných horách a na česko-polsko-německém pomezí, a jakým způsobem podnik postupuje při obnově lesního porostu v původní struktuře. V různých partiích Krušných hor jsou vysazovány buky, javor klen, jedle a ve vrcholových částech jsou znovu obnovovány porosty smrku ztepilého.

Navštívili jste také Terezín, kterému levicová frakce významně pomohla po záplavách?

Ano, z Mostu se účastníci studijních dnů přesunuli do Terezína, kde absolvovali prohlídku Malé pevnosti, a setkali jsme se také s tamní starostkou, jež ocenila pomoc GUE/NGL v době povodní. Tajemník městského úřadu ji doplnil o informace o plánech Terezína do budoucnosti.

Armáda z města odešla, opustila řadu objektů a otázka zní: Co s těmito objekty? Bylo by možné v nich umístit pobočku Akademie věd, umístit archivy atp. Tím by se mohly nějak smysluplně využít. V Terezíně sice nechybějí rozvojové impulsy, ale základem musí být protipovodňová ochrana města. Nemělo by totiž smysl cokoli budovat, kdyby to spláchla zase nějaká »velká voda«.

Jaká jsou tedy protipovodňová opatření?

O tom před levicovými europoslanci hovořili čeští odborníci - Jan Bukovský ze Správy vodních cest Praha, generální ředitel Povodí Ohře Jiří Nedoma a ředitel závodu Dolní Labe Jindřich Zídek. Jejich oponenty se stali Torsten Kohl, expert na životní prostředí Die Linke, a Sabine Willsová, europoslankyně za tuto stranu. Generální ředitel Povodí Ohře potvrdil propojenost signálů na celém úseku česko-saské hranice a garantoval připravenost protipovodňových opatření, která by měla ochránit i Terezín.

Kohl a Willsová zpochybnili budování labské vodní cesty, přičemž jedním z jejich argumentů bylo, že objem zboží přepravovaného takto rok od roku klesá. K tomu ředitel závodu Dolní Labe snesl fakta o objemu přepravy mezi Hamburkem a Českou republikou (požadavky na tuto přepravu se stále zvyšují) a upozornil, že kapacita železnice, vedené údolím Labe, bude naplněna v nejbližších letech.

Další rozvoj přepravy lze tedy zajistit pouze jinými druhy dopravy - silniční, anebo vodní. Je nutné jasně říci, zda budeme preferovat ekologickou vodní dopravu, anebo dopravu kamiony po již dnes přeplněných silnicích se všemi z toho plynoucími důsledky pro životní prostředí. Čeští účastníci poukázali na důležitost labské vodní cesty pro ekonomiku země.

Monika HOŘENÍ

převzato z Haló novin