Názory a polemika
Možná by si poslední předvánoční zamyšlení v Naší pravdě zasloužilo veselejší tón, ovšem ono to není tak jednoduché. Sáhneme si pořádně hluboko do peněženek, počínaje »maličkostmi« typu zdražených dálničních známek přes dražší energie, služby či potraviny.
Už to začíná vadit i těm, kteří pravicovou vládu dosud obhajovali. Na internetu koluje řada výzev, abychom se spojili proti současné trojkoalici. Jejich organizátory jsou dost často i ti, kteří před rokem a půl při parlamentních volbách nalétli.
Snad nejlépe náladu ve společnosti i možná východiska a poučení vyjadřuje jedna z nejdiskutovanějších písní současnosti – Pánubohudooken, kterou písničkář Tomáš Klus oslnil veřejnost při předávání Slavíků. Na serveru YouTube se stala jednou z nejposlouchanějších. Refrén »za co pane Bože, za co, zas čtyři roky v pr.eli« přesně vyjadřuje zklamání nejširší veřejnosti z toho, jaké reprezentanty jsme si do čela státu na čtyřleté období zvolili.
Ale to není vše. Tomáš Klus zároveň varuje před »rudou koalicí«, protože "víme, jaká je po třešních stolice". Osobně si myslím, že kdyby nebyla v písni, která navazuje na tradici Karla Kryla, jediná zmínka tohoto druhu, stal by se zpěvák terčem »zasloužených« útoků. Ale i kdyby to byl opravdu jeho osobní postoj, umím to pochopit. Jen dodávám, že zatím nikdo nemůže vědět, jaká je po třešních stolice, protože třešně dosud naší polistopadové zemi nevládly. Jediní, resp. nositelé tohoto loga, nemají špinavé ruce z rozvracení českého národního hospodářství a z ožebračování našeho národa. A spojování současné KSČM s předlistopadovou KSČ je sice kolovrátkovým hitem pravice, ale zároveň zavádějící podpásovkou.
Nezlobím se proto na Tomáše Kluse a jeho zmínku o třešních v jinak dokonalé skladbě. Stejný postoj jako on má spousta lidí. Jsou naštvaní na polistopadové politiky, ale do třešní se bojí kousnout. A to je i naše vina, že je nedokážeme přesvědčit.
Shodou okolností jsem si na zmiňovaném YouTube pustil jedno předlistopadové video, zachycující diskusní pořad o tom, zda kapela Oceán, cituji »ti pankáči« (velmi zajímavé označení u skupiny, která se hlásila k judaismu a z níž vyšel i budoucí stříbrný slavík Petr Muk), patří na televizní obrazovku. A to je přesně ono. Za minulého režimu se někdo snažil lidem leccos vnucovat a skončilo to Listopadem.
Přitom je třeba dívat se kolem sebe i očima druhých, a nikoli vnucovat svému okolí jen to mé já a právě ten můj pohled na svět, i kdyby dle mého názoru stál hodnotově mnohem výše. Nevnucujme Frantovi básně, když má rád akční thrillery. Nepřesvědčujme Pepu, že šansony jsou lepší než rock. Naopak – vyjděme mu vstříc. Buďme tolerantní, nechme mu jeho koníčky, jeho svět. A řešme jeho problémy, místo toho, abychom se mu snažili mluvit do jeho vlastního světa zábavy, do něhož logicky utíká před současnou realitou.
Právě to vnucování tu, do jisté míry, už bylo. A s ním je bohužel v očích veřejnosti naše strana spojována neustále. Udělali jsme dost pro to, aby se to změnilo? Jsme dostatečně tolerantní ke všem, kteří mají jiné zájmy a nežijí jen politikou? Dokážeme chápat jejich »chléb a hry«?
Jsem rád, že současné vedení strany si právě tohle uvědomuje. Volby se kvapem blíží a strany na jedno použití se opět ucházejí o přízeň těch, jejichž hlasy Komunistické straně Čech a Moravy unikají mezi prsty. A je v silách nás všech, stoupenců myšlenek spravedlivé společnosti, příznivců a členů KSČM, to změnit.