Nikoli zemědělci, čeští politici nejsou konkurenceschopní

Přes loňské dobré výsledky rostlinné výroby stále ubývá zemědělské půdy, klesá zaměstnanost v oboru i schopnost českého zemědělství zásobovat obyvatele republiky potravinami. Co tomu říkáte?

 

Musím říci, že v kontextu s loňským patnáctimiliardovým ziskem se na nás někteří dívají, jako kdybychom spáchali trestný čin.

Pokud jde o potravinovou soběstačnost, odhaduji, že činí 67–70 procent, což je málo. Nevyužíváme své přírodní zdroje, a produkce potravin také přináší významnou zaměstnanost. A přidanou hodnotu. Divím se, že si toho politici nevšimli.

 

 

Která oblast je na tom nejhůře?

 

Nejhorší situace je u prasat, je tam vidět, jak to může dopadnout, když se oboru nepomůže. Prasatům se pomohlo teprve vloni, a už to přišlo pozdě. Ministru Fuksovi za to budiž čest a chvála, ale mělo to být už za Gandaloviče. Ten se nám vysmál, když jsme demonstrovali. A poradil nám, ať snížíme cenu obilí, jako kdybychom ovládali evropský trh.

 

Odhaduji, že v loňském roce se k nám dovezlo už 220 000 tun vepřového masa. To je zhruba 50 procent naší spotřeby.

 

Myslím, že se tento propad nezastaví. Působí tam určitá setrvačnost. Ve stavech prasat jsme se v současné době dostali na 1 749 000 kusů, v roce 1935 jsme měli 2 309 000 kusů a na konci druhé světové války, kdy přes nás přešla fronta a vybíjelo se všechno, od prasat až po koně, aby se armády uživily, tak jsme měli 1 724 000 kusů, tedy jako letos. Ovšem v roce 1981, pro představu, kolik tato země dokáže uživit, to bylo 5 100 000 vepřů! Tímto směrem české zemědělství kráčí, a obávám se, že na to doplatíme. Velmi snadno se to dováželo, za celkem laciné peníze, v době, kdy byla silná koruna. Už tomu tak není, pokud jde o prasata, řezníci nemají surovinu. Už by farmářům i zaplatili, ale chovy jsou zrušené...

 

 

Naši chovatelé dostávají celkově nižší dotace než farmáři zemí »staré patnáctky«, vloni to bylo o pětinu méně. Kromě toho jim prý podrážejí nohy také skryté dotace, které jejich konkurenti ze západní Evropy dostávají navíc...

 

Už to máme konečně rozklíčované. Jsou tam neuvěřitelné věci. Když jsme to prověřovali, mysleli jsme, že je to nějaké falzum, že nám ten materiál někdo podstrčil. Ale není to tak. Jsou tam země staré »patnáctky« EU. Například v Belgii činí příplatek na prasnici zařazenou v základním stádě jednorázově v přepočtu 12 000 Kč, ve Francii podpora na obnovu ustájovacího místa každé dva roky 6000 Kč, v Německu příspěvek na jedno porodní místo 1625 Kč ročně, na čistý provoz 45 Kč ročně za každý m², příspěvek na kontrolu užitkovosti 3750 Kč na jednoho kance. Portugalsko dotuje každý kilogram vepřového masa dvěma korunami a každý švédský vepř dostává příspěvek 800 Kč na čistotu chovatelského prostředí. Když to vynásobíme počtem chovaných kusů, jde o opravdu velké peníze.

 

 

Potom ovšem není divu, že české chovatele konkurence válcuje...

 

Minimálně deset let jsme na tento vývoj upozorňovali na demonstracích. Vládě to bylo jedno. České zemědělství ještě dojde uznání, a pokud budou pokračovat politické a ekonomické turbulence v Evropské unii, je otázka, jestli euro vůbec vydrží. Pokud koruna ještě zeslábne, tak si »rád« počkám na ceny potravin. Nedá se nic dělat, to politici musejí poznat, protože oni umějí jen tupě škrtat. Příkladem je program Ovoce do škol, který nechtějí podpořit. Kofinancování z českého rozpočtu je tam jen 19 milionů korun, ani tolik nechtějí dát. Celkem má ten program hodnotu 80 milionů, dorovnává se z peněz Evropské unie. Naši politici jsou naprosto sterilní. Ne čeští zemědělci, ale politici jsou nekonkurenceschopní.

 

 

Podpoře našich zemědělců by nepochybně pomohlo také označování země původu potravin, aby se lidé mohli rozhodnout, zda si koupí domácí produkt. Takovou povinnost se ale v obchodní sféře nedaří prosadit.

 

Logicky se nedaří, protože po vstupu do EU nové země s výjimkou Polska ustoupily z potravinových trhů, snížily soběstačnost. Ten trh samozřejmě obsadil někdo jiný. Staré země, zejména Německo. Kdyby se zavedla země původu, kdyby například na všech potravinách vyrobených v České republice bylo označení CZ, je jasné, že by to vyvolalo vyšší spotřebu českých potravin a snížení poptávky po dovezených. Protože v prosazování zákonů a směrnic EU nejsme silní my, ale jsou to Německo a Francie, tak to logicky nepřipustí, protože by si snížily své možnosti na našem trhu. Ale měli bychom přestat tak trochu se vymlouvat, a měli bychom pro prodej českých potravin udělat víc. V informování spotřebitele je skoro pole neorané. Označení Klasa nestačí. Má je jen zlomek českých potravin. Musíme se věnovat osvětě, a veřejné mínění je v tuto dobu už na naší straně. Souvisí to i s těmi aférami, které čas od času ve »starých zemích« mají.

 

Další problém je, že se k nám produkt doveze, a pak se zabalí vlastně jako český výrobek. A ještě horší případ je, když se přebalí. Což je podvod.

 

Jediným řešením je zpřísnění legislativy. Obchodní řetězce - takové poznatky máme, i když nemohu jmenovat - přebalují kuřata. Zákazník si myslí, že kupuje české kuře, a ono to české kuře není.

 

 

Chystáte nějaké akce, aby se věci pohnuly správným směrem?