O alternativách - Kapitalismus jako alternativa

 

V Deníku Referendum byla 25.2.2010 zveřejněn článek Michaela Hausera na téma O alternativách II - Kapitalismus jako alternativa". V článku se rozebírá vývoj názoru na kapitalismus v postkomunistických zemích.

K článku proběhla rozsáhlá a hodnotná diskuze (51 příspěvků), kde kromě autora článku Michaela Hausera, nejaktivněji vystupují Josef Heller, Milan Znoj, Tomáš Tožička a Jiří Dolejš.

Heller v diskuzi trvá na tom, že marxismus-leninismus je stále aktuální, naproti tomu Tožička považuje marxismus za dobově podmíněný a leninismus za zločinný.

Cituji z příspěvku Josefa Hellera:

....  kdo říká o marxismu to, co Vy, tak ho minimálně nezná. Kdyby bylo více prostoru, mohli bychom se bavit o aktuálnosti teorie pracovní hodnoty a nadhodnoty (z čeho by se asi braly ty obrovské zisky??), teorie renty, která se dá dobře uplatnit na zhodnocování výjimečného talentu vědců, teorie klesající míry zisku (a té jsme přitom před listopadem nevěřili, dnes toho litujeme), metodologických východisek k stanovení moderní třídní struktury, odhalení souvislostí VTR apod., charakteristiku globalizace (a to už v Manifestu) atd. Ve světě to oceňují, zvláště teď po vypuknutí krize. Mimo chodem, co jste z Marxe četl? A s Leninem je to podobné - model nekapitalistické varianty ve Státu a revoluci (diktatura proletariátu neměla být tím, čím se stala za Stalina), formování vědomí v Co dělat?, definice tříd ve Velké iniciativě atd, Samozřejmě neberu jeho učení o straně, ale i v něm vlastně dokázal využít staré dělby práce, ovšem ne v zájmu proletariátu, ale řídícího aparátu - což si asi neuvědomoval. A ti mrtví - ti nejsou kvůli pravdám, ale kvůli zájmům tříd, i ten protosocialismus s prominutím zkurvila jedna třída - řídícího aparátu. Kapitalismus je snad neviňátko? Nemá žádné zločiny?
A marxismus dnes naopak dochází k závěru, že by se přechod k samosprávnému socialismu, který se Vám nelíbí (líbí se Vám stalinské zestátnění?) mohl obejít bez moře krve - záleží ovšem taky dost na hlouposti vládnoucí třídy...

Proti němu oponuje Tožička - cituji:

 ...Marxismus je dobrá, ale dobově podmíněná analýza. Jako politická praxe je to ovšem katastrofa. A to už vůbec nemluvím o její naprosto zločinné podobě v Marxismu-Leninismu. Ono není divu, když politický systém a řízení vymýšlejí lidé, kteří praxi tak akorát pozorují z konferencí a univerzitních kabinetů...
Marx bohužel nepochopil funkci peněz, a na stáří zapomněl i na důležitost otevřené celospolečenské diskuse ke kontinuálnímu vývoji. Na to navázal až K.O.Apel...

Druhý citát Josefa Hellera:

... Dejme tomu, že jste upřesnil svůj vztah k zločinům kapitalismu, když jste pral jen do Lenina. Ale srovnání s Kitchenerem přesto silně kulhá. Kitechener byl slouha imperialismu, nesnažil se tahat z úžasné bídy a zaostalosti zemí zhuntovanou vládnoucími třídami a pomáhat přitom neprivilegovaným vrstvám. Vaše zjednodušující řeči o střílení jsou mimo dějinou realitu. Ruská buržoasie a interventi vraždili dělníky a rolníky, kteří šli do revoluce a i mnoho nevinných,nevím, zda víte, že z počátku byli carští generálové, junkeři apod, pouštěni domů na čestné slovo, ale oni hned zahájili kontrarevoluci a vraždění. Připouštím, že v tom vraždění trpěli nevinní, ale to nebylo Leninovým cílem,tak je tomu vždy, když povstanou utlačení, to se dá těžko regulovat - viz francouzská revoluce. Takže tohle mne nezajímá. Mne zajímají Leninovy myšlenky, které na rozdíl od Vás znám. Zajímají mne podmínky, ve kterých se mohly či nemohly ujmout...

           

Já se přikláním k názoru Josefa Hellera s tím, že společnost se od doby Marxe a Lenina stále rychleji rozvíjí, takže je zřejmé, že ne všechny jejich závěry jsou zcela aktuální. Současná generace ne zcela chápe rychlost, jakou se mění celá společnost vlivem rozvoje vědy a techniky, rozvoje vzdělanosti společnosti apod.. To lze nejlépe doložit tím, že rostoucí ekonomika dokázala vcelku uživit a zlepšit život rostoucí populace, která od roku 1900 do roku 2009 vzrostla s 1,6 mld. na 6,8 mld. Téměř se nevyskytují hladomory, které ještě byly v 19. stol. běžné (Indie, Čína, Irsko apod.). Kapitalismus za tu dobu přešel do stádia imperialismu a dnes globálního. Přes to stále platí rozpor mezí prací a kapitálem, mezi společenskou výrobou a privátním rozdělováním. Dokonce se v poslední době prohlubuje - dle statistik se snižuje podíl mezd na národním důchodu a tedy koupěschopnost zaměstnanců, což je jednou z příčin krizí z nadvýroby. Zde má Heller rovněž pravdu, poněvadž funkce peněz je zde vedlejší.

Základním problémem celé diskuze jakož i naší resp. levicové politiky je - jak definovat naše ideje i politiku, aby se stala přitažlivou pro většinu našich spoluobčanů. Chápu, že je to velmi obtížné - v současné době nemáme nového Marxe, který by předpověděl, jak se bude svět dále rozvíjet.

Dnes, a ještě více v budoucnu, poroste ekonomická a politická síla bývalých rozvojových zemí - Číny, Indie, Brazílie na úkor dnešního západu. Stále více se bude zvyšovat podíl mladých lidí z těchto i jiných zemí s vysokoškolským vzděláním. Lze jen obtížně předpovídat, jak tyto velké počty vzdělaných lidí změní svět, kudy půjde rozvoj vědy a techniky - kudy půjde rozvoj komunikací, informatiky, robotizace, nanotechnologií, biotechnologií, genetiky, ekologie apod. Předvídá se rozvoj umělé inteligence a robotů, růst průměrného věku obyvatelstva, zemědělská revoluce v intenzivním pěstování potravin v patrových sklenících, nové geneticky upravené potraviny rostlinného i živočišného původu, rozvoj velkých měst, rozvoj infrastruktury a komunikací, vzniknou nová povolání a stará zaniknou. Dnes nedefinovatelné změny nastanou určitě v kultuře a umění, společenském a osobním životě.

 Na druhé straně lze s jistotou očekávat v blízké budoucnosti další úvěrovou a finanční krizi, neboť finančníci s poslední krize získali jistotu, že jim vždy pomůže stát a oni zůstanou přinejmenším na svém. Stále se budou opakovat krize z nadvýroby, zvýší se konkurence prudce se rozvíjejících velkých zemí a tím intenzita mezinárodních konfliktů a možná i válek. Nelze vyloučit velké přírodní katastrofy, klimatické změny, ekologické a energetické krize.

  Tyto nebývalé a zejména a rychlé změny najdou svůj odraz v ideologii a politice. Společnost bude ještě více strukturována a individualizována než je dnes, bude stále obtížněji hledat společné dlouhodobé zájmy, společnou ideologii a politiku. Vést politiku na základě krátkodobých, dílčích zájmů v podobě účelových koalicí, bude mít za následky společenské krize. Pokud se nenajde způsob jak definovat a hlavně prosazovat zájmy většiny společnosti s minimálním dopadem na zájmy menšin, bude hrozit nebezpečí řešit problémy pomocí autoritativních režimů.

            Jan Jančura, důchodce