Ostrava nezapomíná

Poslední dubnový den je pro nás Ostraváky mimořádný.

Připomínáme si 70 let od posledních výstřelů konce II. světové války v našem městě. Život v míru bereme jako samozřejmost. Již 70 let na našem území neumírali lidé, nepadaly bomby a nebudí nás sirény označující nálety a mnoho lidí již zapomnělo. Svoboda Ostravy nebyla zadarmo, svědčí o tom značné oběti.  Položili život pro nás všechny.

Samotné osvobozovací boje o Ostravu si vyžádaly životy 1 407 rudoarmějců, dvou příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 449 civilních osob. Na německé straně padlo přes 1 300 vojáků a civilistů.

Válečné ničení se však Ostravy dotklo již 29. srpna 1944, kdy na Ostravu první nálet provedla 15. vzdušná armáda USA z jihoitalské základny Bari. Nálet uskutečnily americké bombardéry typu B 24 Liberator v doprovodu stíhaček typu Mustang, Thunderbolt a Lightning. Letecký poplach byl vyhlášen v 10.45 a trval do 11.55. Svazy letadel, jejichž počet se odhadoval na 400, přelétávaly v pěti vlnách od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice, Moravskou Ostravu, Slezskou Ostravu na Pudlov a Bohumín. Celý nálet byl proveden kobercovým způsobem. V bombardovaných čtvrtích zvláště utrpěly obytné oblasti. Z průmyslových závodů byly nejvíce poškozeny Vítkovické železárny, kde bylo shozeno 240 bomb, chemické závody Julia Rutgerse (23 bomb) a Důl Trojice (50-60 bomb). Celkové válečné materiální škody ve městě se odhadovaly na 9 miliard předválečných korun (údaje z katalogu k zahájení výstavy k 70. výročí osvobození v prostorách Radnice města Ostravy).

Již nikdy by k těmto hrůzám nemělo docházet. S politováním musím přiznat, že si mnozí neuvědomují, jak důležité je bránit mír všemi prostředky. Pokud si někdo za oceánem uzurpuje právo rozhodovat co je správné a bez následků vyvolává války, aniž by řešil jak je ukončit, nutně způsobuje nejistotu a nutí lidi hledat pomoc v "bohatých" státech Evropy. To vyvolává napětí na etnickém základě a pravě válka s fašismem byl boj o právo na život etnik, jako jsou Židé a Slované.

Pokud chceme tvořit budoucnost, musíme znát a pamatovat si minulost. Proto nikdy nesmíme zapomenout na ty desítky milionů lidí, které při tomto šílenství přišli o život. Nesmíme připustit hodnocení života na ty zásadní životy bohatých a ty ostatní životy neznámých chudáků někde v cizině. Hodnoty humanismu neznají rozdílu života, ale také neznají rozdílu boje proti chudobě za lidskou důstojnost. Přání světového míru již opět není jen fráze, ale akutní potřeba.

Proto svou úctu a poděkování všem obětem při osvobozování Ostravy vyjádří Ostrava dne 30. dubna a to nejen u památníku v Komenského sadech, ale i na všech památnících na území města. Nikdy nezapomeneme.

Ing. Leo Luzar, poslanec PS ČR