Ostrava slaví 750 let

Významné sedmi set padesátileté jubileum existence našeho města je pro „Ostravaky“ příležitostí k oslavám a připomenutí jeho bohaté historie. Ta se datuje od 29. listopadu roku 1267, kdy byla zaznamenána první písemná zmínka o tržní vsi Moravská Ostrava, která vznikla u řeky Ostravice na obchodní cestě do Polska.

Ves s 3 000 obyvateli byla záhy povýšena na město s právem konání výročního trhu a právem mít opevnění. Středověké město se rozvíjelo současně s řemesly. Tento rozmach však trval jen do počátku třicetileté války. V tomto období se ve městě snížil počet obyvatel na polovinu, což ovlivnily válečné útrapy a také morová epidemie. Město bylo neblaze zasaženo velkým požárem a jindy zase rozsáhlými záplavami.

Hospodářský vzestup Ostravy byl ovlivněn nálezem uhlí Janem Augustinem v roce 1763 v trojickém údolí zvaném „burňa“ ve Slezské Ostravě (nejstarší použití uhlí jako paliva je zaznamenáno z kutání na kopci Landeku asi již před 30 000 lety). Oprávnění ke štolovému dobývání bylo uděleno v roce 1776 Janu Keltičkovi. S vlastní těžbou uhlí se začalo v roce 1787, která se stala základem rozvoje města i širokého okolí. Průmyslový rozmach ovlivnilo založení železáren roku 1828 ve vsi Vítkovice a postavení Severní dráhy Ferdinandovy, která propojila ostravské závody s celou rakousko-uherskou monarchií. Po zrušení poddanství v revolučním roce 1848 byly zakládány nové šachty a průmyslové závody. Do Ostravy přicházeli noví pracovníci. Zvyšující se počet dělníků, zejména horníků a hutníků, tvořil základ formující se dělnické třídy.

Důsledkem značné koncentrace průmyslu a pronikání monopolistického kapitálu se Ostrava stala jednou z nejdůležitějších průmyslových aglomerací monarchie. Zisky uhlobaronů, vlastníků hutí a dalších závodů, závratně rostly. Stupňovalo se vykořisťování dělníků, kteří se začali organizovaně bránit pod vedením sociálně demokratické politické i odborové organizace. Dělnické hnutí vedl, zejména ve stávkách, Petr Cingr.

V období první světové války využilo Rakousko-Uhersko do krajnosti mohutný průmyslový potenciál Ostravy. Na jedné straně nesmírně rostly zisky, na druhé straně, se zavedením válečného hospodářství, dělníkům rostla délka pracovní doby, zvyšovala se drahota a snižovala se jejich životní úroveň. To vyvolalo masové demonstrace v roce 1917, které byly potlačeny krveprolitím. Zabito bylo 14 osob a 40 bylo těžce zraněných. Dělníci nevzdávali svůj boj a v říjnu 1918 vyhlásili generální stávku, která přerostla v mohutnou demonstraci s požadavkem vytvoření samostatné Československé republiky, která vznikla 28. října 1918. V Ostravě byl vytvořen Národní výbor. Radnici ovládli sociální demokraté, jako nejsilnější strana, která však byla pravicově orientovaná, takže na moci buržoasie se nic nezměnilo.

Ostravský průmysl se po ukončení války a vzniku samostatného státu, zejména po poválečné krizi, mohutně rozvíjel, což se odrazilo ve stavebních aktivitách města, které dosáhlo 130 000 obyvatel. Byla postavena Nová radnice, hotely, budovy peněžních ústavů, obytné domy, Dům umění a další objekty.

Síla kapitálu mohutněla, zisky podnikatelů rostly, ale tvůrci hodnot museli snášet hospodářský a sociální útlak, který se vystupňoval v období hospodářské krize v první polovině třicátých let. Hutní výroba i těžba uhlí se snížila téměř na čtvrtinu. Dělníci ztráceli práci a životní úroveň klesala pod minimální hranici. Boj dělníků za holou existenci se stupňoval. Významnou úlohu v něm sehrála KSČ.

Tragickým obdobím pro miliony obyvatel světa byla druhá světová válka, vyvolaná nacistickým Německem a jeho spojenci. Do naší země vtrhla německá vojska a 16. 3. 1939 jsme se stali Protektorátem Čechy a Morava. Do našeho města pospíchali a objevili se v ulicích o dva dny dříve. Pro okupanty měla ostravská průmyslová oblast nesmírnou hospodářskou cenu. Zcela ovládli rozhodující závody, především Vítkovické železárny, které převedli na válečnou výrobu. Město si zajistili vojensky, hospodářsky i politicky. Zavedli přídělový systém, potravinové lístky a šatenky. Ostrava nebyla ušetřena náletů, z nichž nejtragičtější byl nálet amerického letectva, v němž zahynulo přes 400 občanů a zničeno bylo 750 domů. Také na Ostravsku se lidé bránili německé zvůli ilegálním odbojem v komunistických i nekomunistických skupinách, z nichž mnohé byly gestapem likvidovány. Zejména po roce 1943 vznikaly i partyzánské oddíly, které se orientovaly na diverzní i bojové akce.

Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945 vojsky Rudé armády za pomoci 1. československé samostatné tankové brigády a čsl. smíšené letecké divize. V ostravsko-opavské operaci položilo svůj život téměř 24 000 sovětských a československých vojáků. Ostrava pro zachování věčné památky všem padlým a jako trvalý symbol díků za její osvobození vybudovala památník ostravské operace v Hrabyni a v Komenského sadech ve městě.

Odstraňování škod způsobených válkou, zásobování obyvatelstva, obnova dopravy bylo hlavním úkolem Ústředního národního výboru statutárního města Ostravy v čele s Josefem Kotasem. Hlavním úkolem byla obnova průmyslové výroby. Vítkovické železárny provedly již 9. května první poválečný odpich surového železa, šachty již v červenci vytěžily 455 000 tun uhlí. Budovatelské úsilí bylo značné. Na jeho rozmachu se podílela KSČ, která zvítězila ve volbách v roce 1946.

Ostravští pracující se aktivně zapojili do plnění vyhlášeného dvouletého plánu. Další smělejší perspektivy rozvoje umožnilo únorové vítězství pracujícího lidu v roce 1948, které bylo základem ekonomického, politického a kulturního dění v naši zemi.

Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda zahájily velkolepou výstavbu moderního hutního podniku v Ostravě Kunčicích a za značného podílu mládeže z celé republiky se zrodila Nová huť Klementa Gottwalda.

V období socialistické výstavby bylo postaveno Jižní město - dříve pojmenováno Stalingrad a postavena sídlištní část Poruba. Došlo také k výstavbě a přestavbě centrální části města. Ostrava vybudovala kromě existující samostatné Pedagogické fakulty také moderní zázemí pro činnost Vysoké školy báňské, moderní areál nemocnice, potravinářské objekty a další. Ke značným změnám došlo v městské dopravě, k přestavbě komunikační soustavy, k výstavbě sportovišť i kulturních zařízení.

Ostravu budovaly tisíce poctivých rukou. Nelze zapomenout na hrdiny práce, které znala celá republika, jako byli Lojza Gavlas, Ota Bořucký, Emil Langr, Lumír Sakmar, Michal Hocko a další. V historii Ostravy budou zapsáni technici a organizátoři výroby, také umělci, sportovci a další významní občané.

V posledním období, po „sametové revoluci“, došlo k zásadním politickým i ekonomickým změnám. Návrat ke kapitalismu, založený na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, znamenal zásadní změny v charakteru ostravského průmyslu. V roce 1994 byla ukončena těžba uhlí na ostravských dolech pro nerentabilitu, i když důl Hlubina a Odra měly prohloubené jámy a připravené zásoby uhlí k těžbě. Byly zlikvidovány návazné koksovny. K zásadním změnám charakteru výroby došlo ve Vítkovických železárnách a Nové huti a „ocelové srdce republiky“ se postupně mění v montovnu zahraničních mateřských firem.

Ostrava zaznamenala za 750 let úspěchy i pády. Vyřešila statisíce problémů. Lze si jen přát, aby i v budoucnu navazovala na vše pozitivní a zajistila, aby příští generace žily ve vzkvétajícím městě, v míru, pohodě a hojnosti.

M. K.