Pokud se levice nesjednotí, pravice bude mít navrch

 Rozhovor s místopředsedou ÚV KSČM Stanislavem Grospičem.
 

Hospodářská krize v Evropě potvrdila, že levice neumí oslovit a zaujmout voliče. Klesala účast ve volbách, rostla apatie lidí, kteří se spíš přikláněli k pravicovým populistickým řešením.

KSČM chce občany přesvědčit, že na rozdíl od ČSSD je zásadová a ve své politice jde na podstatu problémů. Nechceme pouze udržovat současný společenskoekonomický systém a zasazujeme se o dlouhodobé solidární hodnoty.

 ÚV KSČM rozhodl o svolání VIII. sjezdu strany 19. a 20. května 2012, který se má konat v Liberci. V jaké fázi je předsjezdová příprava?

Ústřední výbor v březnu schválil politickoorganizační zabezpečení přípravy, to vymezuje i zaměření obsahových dokumentů, které by měl sjezd na základě vnitrostranické diskuse projednat. Výkonný výbor ÚV KSČM následně schválil šest pracovních komisí pro různé oblasti přípravy sjezdu. Ty postupně zahájily práci a soustředí pozornost nejen na otázky kádrové, stanov, ale také programové. Předmětem sjezdu kromě Zprávy o činnosti naší strany od VII. sjezdu bude dokument Socialismus pro 21. století, o jehož vypracování bylo rozhodnuto již VI. sjezdem a následně VII. sjezdem strany. Dalším programovým dokumentem budou Hlavní úkoly strany mezi VIII. a IX. sjezdem a případné rezoluce či prohlášení. Pracovní komise pro přípravu programových dokumentů připravuje prohlášení straně, které by mělo stranu pomoci aktivizovat a stanovit priority vnitrostranické práce mezi sjezdy.

VIII. sjezd KSČM se bude scházet ve stále se vyhrocující sociální a politické situaci v ČR. Celé období od VII. sjezdu je poznamenané nástupem světové hospodářské krize, která stále tvrdě dopadá i na ČR a je umocněna neoliberální politikou české pravice. Přestože dnes řada ekonomů otevřeně hovoří o překonání dna hospodářské krize, opírají svá tvrzení o mírné ekonomické oživení v různých oblastech a o zatím velice pozvolný pokles nezaměstnanosti. Z mého pohledu je předčasné hovořit o jejím celkovém překonání. Česká ekonomika má dnes nepříznivou, špatnou strukturu, stále klesající podíl veřejného vlastnictví, stále vysoká nezaměstnanost a také především vysoká provázanost na zahraniční kapitál činí ČR polokolonií s relativně levnou pracovní silou. Je tak vystavena vlivu nadnárodního kapitálu, jehož úkoly česká pravice a vláda plní.

 Tímto konstatováním asi hodně lidí děsíte.

Projevuje se to tím, že ČR je zcela pod kontrolou zahraničních kapitálových uskupení a z hlediska vlastní výroby a průmyslu převažuje charakter montovny s levnou pracovní silou. Provázanost vlivů cizích ekonomik, zejména německé, je obrovská. Situace Řecka, Portugalska, Irska, ale i Islandu jako nečlenské země EU, hrozba výkyvů Itálie, s sebou přináší nebezpečí nové vlny finanční krize, kterou bude následovat nová vlna hospodářské krize.

Sjezd se tedy bude hodně věnovat politické i sociální oblasti v ČR, jejímu hodnocení, vývoji, perspektivám?

To bude jedno z hlavních témat stojících před KSČM a levicí v ČR. Je úzce spjato s otázkou obhajoby základních lidských, ekonomických, sociálních i politických práv. A zejména tváří v tvář tomu, že v období hospodářské krize se konaly parlamentní volby, z nichž sice nevyšla vítězně žádná z vládních stran, ale v součtu dohromady daly 118člennou většinu ve sněmovně. Všechny politické strany ztratily mandáty, až na KSČM, která rovněž ztratila voliče. Jde tedy o obhajobu oprávněných zájmů velké části společnosti proti soukromovlastnickým zájmům její malé části, jde o solidaritu mezi lidmi a zejména pracujícími. Hospodářská krize je v ČR umocněna krizí politickou, ve které pravice snažící se zúročit většinu svých mandátů, prosazuje obdobně tvrdé neoliberální reformy, jako prosazují vlády zemí EU. Ordinují další ořezávání sociálních jistot a tvrdý neoliberalismus. Zvyšují se také ceny základních životních potřeb. Pravice se rovněž snaží posílit autoritářské prvky z hlediska fungování parlamentní demokracie a neváhá jít i na posuzování současných platných principů ústavnosti a parlamentního systému. Krize a nastínění východisek z ní, obhajoba parlamentního fungování ČR budou programovým úkolem VIII. sjezdu KSČM. Je to nezbytné tváří v tvář antikomunistické hysterii vlády zakázat, či pozastavit činnost KSČM. Pravice chce umlčet levicovou opozici.

Obrací se na KSČM v této neutěšené době víc lidí než jindy? Vidí v ní naději, hledají u ní oporu? Nebo se to projeví až při volbách?

Pohybujeme se v buržoazní společnosti. Volební právo je pro politické strany jedním z ukazatelů akceschopnosti a schopnosti pohybovat se v daném volebním systému. To platí i pro levici. Pro nás by neměl být určující jen volební výsledek, práce v parlamentu a zastupitelských orgánech, nicméně volby jsou důležitým korektivem přízně voličů a metodou prosazování programových cílů. Hospodářská krize obecně v Evropě potvrdila, že levice neumí oslovit a zaujmout voliče. Klesala účast ve volbách, rostla apatie lidí, kteří se spíš přikláněli k pravicovým populistickým řešením než k mnohdy složitě formulovaným, byť věcně správným názorům, levice. To musí být i poučením pro KSČM, neboť programové dokumenty jsou pak vždy určitým východiskem i pro tvorbu volebních programů a pro konkrétní politiku.

Cožpak lidé od politiků čekají jen jednoduše formulovaná vyjádření?

Neměli bychom srozumitelnost rétoriky zaměňovat s populismem, což se často děje. Lidé chtějí slyšet jednoznačná, srozumitelně podávaná řešení. Mají také rádi konzistentní názory. Uvedu příklad. KSČM trvá na udržitelnosti solidárního, průběžně financovaného, státem garantovaného důchodového systému. Nemůže se tedy zúčastnit licitací, že by pro ni za určitých okolností mohl být přijatelný druhý nebo třetí pilíř a oslabení solidárního systému. O ústupcích, které systém oslabí, nejednáme. V tom spočívá stálost názorů KSČM, razantnost a jednoznačnost v jejím vyjadřování. Obdobné jsou naše přístupy k Zákoníku práce.

KSČM je stranou opoziční, ale i konkurenční vůči ČSSD, říká se v materiálech schválených VII. sjezdem strany…

Chtějí-li politické strany reálně prosazovat své programy a naplňovat je mezi lidmi, pak hledají spojence, se kterými by mohly určitou část svého programu prosazovat ve společnosti. Zřídka má strana tak velkou převahu, že k prosazování svých názorů od nikoho tzv. podporu nepotřebuje. Strany ji logicky hledají u subjektů, s nimiž existují určité průměty na řešení společenských problémů. Z tohoto pohledu je nám pochopitelně bližší ČSSD a nepřijatelná je programově ODS, TOP 09 nebo Věci veřejné. Jsou tu však i mezi programy a praktickou politikou KSČM a ČSSD rozdíly. KSČM chce občany přesvědčit, že na rozdíl od ČSSD je zásadová a ve své politice jde na podstatu problémů. Nechceme pouze udržovat současný společenskoekonomický systém a zasazujeme se o dlouhodobé solidární hodnoty. ČSSD se leckdy obaluje levicovou rétorikou, ale nechce jít na podstatu řešení problémů. Když se dostane k moci, soustřeďuje se jen na drobné úpravy, které dlouhodobě nepřinášejí žádný výsledek. Také se uchyluje ke kompromisům a spolupráci s pravicí.

Řada lidí s tím může souhlasit, ale neříkají vám i oni, že dají raději hlas ČSSD, která může vyhrát volby a jako vládní strana ledacos změnit, kdežto KSČM bude vždy jen v opozici?

To je klišé, někdy i záměrně podsouvané médii. Lidé jsou naváděni, aby se rozhodovali mezi dvěma nejsilnějšími stranami – jednou napravo, druhou nalevo. Na práci nejen v parlamentu, ale i v krajských a obecních zastupitelstvech, pochopíme důležitost váhy KSČM. Kde má ČSSD výraznou převahu a zastoupení KSČM je slabší, dělá sociální demokracie výrazně pravicovou politiku v rozporu se svými předvolebními sliby.

 Když lidé pohledu, o němž mluvíte, nepodlehnou, může mít KSČM větší zastoupení v parlamentu, krajích i obcích a ostatní strany budou muset brát v potaz její návrhy. Nám se bude dařit více prosazovat zásadní a dlouhodobá řešení. Tím se lišíme od ČSSD, která pluje mnohdy na povrchu a usiluje především o podíl na moci. Pak je tu praktická zkušenost ze sněmovny, v minulosti se podařilo ovlivnit řadu věcí. Často se zmiňuje podoba pracovního či rodinného práva. V r. 2006 jsme zabránili důchodové reformě, tehdy z pera ČSSD. Podařilo se nám omezit průchodnost reforem Topolánkovy vlády…

V zaměření politiky strany mezi sjezdy se hovoří o akční jednotě levice. Přiznám se, že ji stále postrádám.

 To je dlouhodobý program KSČM. Roste-li sociální pnutí ve společnosti a odbory a zaměstnanci se proti němu snaží bránit, největším problémem je akční jednota. Odborové hnutí po svém rozmělnění není schopné se sjednocovat na odporu. Proto se vládě daří využívat své většiny ve sněmovně a prohlasovávat tzv. reformní návrhy zákonů proti lidem. S levicí je to podobné. Kdyby se strany, hlásící se k levici či levému středu, dohodly na několika principech politiky vůči současné pravicové vládě a hledaly shodu, útok pravice by na sociální hodnoty byl hůř prosaditelný. I bez ohledu na dnešní poměr sil v parlamentu. KSČM takové návrhy ke středové ČSSD, i k neparlamentním levicovým subjektům, vyjadřuje.

 Už pár měsíců existuje Spojenectví Práce a Solidarity. Co přináší?

 Projekt vznikl po loňských komunálních a senátních volbách. Má přivést ke spolupráci širokou frontu stran, společenských i občanských organizací, které nesouhlasí se současnou pravicovou vládou. Zatím si hledá svoje místo.

Kdy dostanou sjezdové dokumenty k diskusi základní organizace strany?

Dokumenty, určené pro vnitrostranickou diskusi, bude projednávat ÚV KSČM 10. Září. Pokud s nimi vysloví souhlas, dostanou je okresní organizace, které je předají základním organizacím k předsjezdové diskusi, která začne 19. září, začnou výroční členské schůze, posléze okresní a krajské konference.

Takže hlavní poslání sjezdu ve dvou větách?

Sjezd by měl zhodnotit období uplynulých čtyř let nejen z pohledu vývoje uvnitř strany, ale také společenských a politických změn v ČR. Měl by dát odpovědi na to nejzásadnější, co trápí většinu společnosti, ukázat východiska nabízená komunistickou stranou společnosti a stanovit směr politiky pro řešení témat především ekonomických i sociálních.