Prezidentské volby ve Francii a další aktuality

Jak jistě víte, proběhlo v měsíci dubnu první kolo prezidentských voleb ve Francii. Do 2. kola postoupil centrista Emmanuel Macron s 24% a šéfka krajní pravice Marine Le Pen s 22%. Těsně za nimi skončili republikán François Fillon a kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon, oba s necelými 20% hlasů. Daleko za nimi skončil na pátém místě socialista Benoit Hamon s něco více než 6% hlasů, což je pro tuto stranu totální propadák, když si uvědomíme, že v tuto dobu sedí v Elysejském paláci socialista François Hollande. Celkem se o hlasy voličů ucházelo 11 kandidátů, k volbám přišlo necelých 79% voličů, což je podobná účast jako před 5 lety.

Čtyři kandidáti s nejvyšším počtem hlasů si tedy připsali zisk celkem 86% hlasů. Když si uvědomíme, že politickým zařazením se jedná o krajní pravici, pravici, střed a krajní levici, je zde vidět, že situace ve Francii je rozpolcená, ale názor od středu doprava je dnes, žel, tím převažujícím.

Za prakticky jistého vítěze 2. kola lze označit Emmanuela Macrona, kterému již vyjádřila podporu většina ostatních nepostupujících kandidátů a pro většinu francouzských voličů, bude on bezpochyby tím přijatelnějším. Exministr hospodářství Macron chce přijít s liberálními recepty pro prý sešněrované ekonomické prostředí.

V zahraničí politice se pak hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a dalšímu budování EU. Takže zde jeho označení za centristu moc nesedí, neboť pod tímto pojmem si představuji člověka, který akceptuje jak levicové, tak pravicové názory a nápady v zájmu občanů. Čili to nebude pro Francii znamenat žádnou výraznou změnu proti posledním letům, neboť i stávající „socialistický“ prezident se příliš socialisticky nechoval a EU se bude zřejmě dále vyvíjet směrem, jaký si z Bruselu představují, avšak směrem, který nepovažuji za příliš prospěšný, neboť bude zřejmě prohlubovat další integraci, což samo o sobě není to nejhorší, ale způsob této integrace pod křídly přebyrokratizované EU není rozhodně pro ČR a podobně velké státy přínosný.

Překvapení jako u prezidentských voleb v USA, kde vyhrál D. Trump, nečekám a nebylo by to ani žádoucí, protože M. Le Pen má možná pro někoho líbivé názory, ale stojí na zcela opačné straně politického spektra, než bychom měli my podporovat.

Závěrem bych se vrátil k situaci na české politické scéně, která zažívá jistou premiéru. Zároveň se povedou dvě kampaně. Kampaň pro volby do PS PČR a také kampaň k prezidentským volbám. Tato situace tu ještě nebyla a nebude se dlouho opakovat. Nad tím co to přinese lze spekulovat, ale reálný dopad bude zřejmě ještě větší, než očekáváme, protože dojde k propojení kampaní a vyslovování podpor jedné či druhé strany určitému prezidentskému kandidátovi či naopak straně, což považuji za normální, to je politika a při vyrovnaném výsledku voleb do PS, může být právě až nový či staro-nový prezident tím, kdo rozlouskne oříšek nad jmenováním nové vlády vzešlé z letošních voleb, což dle vyjádření některých ze známých prezidentských kandidátů, nemusí být vůbec vládou, která bude vzešlá z vůle lidu, neboť někteří už dali najevo, že vládu s účastí či podporou té či oné strany nejmenují. Nu uvidíme, jak se celá situace dále vyvine.

René Číp, poslanec PS PČR za KSČM