Skvrnu nelze odstranit bez narušení látky

Je pochopitelné, že když byl zahájen výprodej veřejných služeb pod zcela falešným heslem, že problémy prý vyřeší trh, staly se tyto služby stálým a spolehlivým zdrojem zisku. Jedná se totiž buď o sítě, nebo fakticky o lokální monopoly, takže je od počátku jasné, že soutěž nebude existovat a obyvatelstvo bude muset platit - buď přímo jako v dopravě, energetických sítích, vodném a stočném atd., nebo prostřednictvím veřejných fondů.

 

Snaha o co nejvyšší zisky prostřednictvím neregulovaných cen způsobuje zchudnutí až ožebračení obyvatelstva, které společně s nezaměstnaností a nevšímavostí k sociálně patologickým jevům spolehlivě vedou ke společenskému rozvratu. Původcem tohoto rozvratu je zcela jednoznačně neoliberální politika uplatňovaná neoliberálními vládami, která neomezuje silné, kteří uplatňují zvůli proti těm, jež se nemohou bránit. To vše se děje pod heslem »svoboda pro všechny«. Ti, kteří nakumulovali majetek, se prostřednictvím neoliberálních vlád zbavili daňové zátěže, regulací, dozorových a kontrolních orgánů, a to prostřednictvím postupné demontáže nejen sociálního státu, ale státu vůbec!

 

Naprosto nevyhnutelným důsledkem je korupce. Parafrázuji známé úsloví:  »Korupčník volá ‚chyťte korupčníka!‘«. Jenže nikdo nikoho nechytí, protože špičky dozorových orgánů jsou do korupce zapojeny a kryjí ji. Výjimky jsou okrajovým jevem.

Neoliberální kapitalismus není obyčejný kapitalismus. Na rozdíl od obyčejného kapitalismu v neoliberalismu nefungují regulační a kontrolní mechanismy, proto neřízeně roste jako nádor, a není-li včas zničen, zničí společnost, která je jeho hostitelem. Organismus se zatím účinně nebrání.

 

Někteří lidé zastávají názor, že nyní se vracíme do 19. století. Myslím, že je to omyl. Nejméně od dob osvícenství existovala snaha o státní regulace a v podmínkách této země existoval za Rakousko-Uherska silný státní sektor, který usiloval o jakýsi rozvoj země, stál o potlačení sociálně patologických jevů, chtěl mít zdravou populaci pro průmysl i pro armádu. Dráha a pošty, později rozhlas a letecká doprava, byly státní. Dopravní infrastrukturu budoval stát, školství bylo státní, rozhodující sociální instituce byly státní, nemocnice byly zemské, městské nebo státní. Soukromých zařízení bylo minimum a nikdo neříkal, že to je blbý nápad. Krást bylo nebezpečné. To byl obyčejný kapitalismus.

 

Po roce 1989 byla zrušena regulace a kontrola a postupně byl skoro zrušen stát. Pro zloděje s bílými límečky a s příslušností k neoliberálním stranám není nebezpečné krást. Právě to je typické pro neoliberalismus, to je rozdíl od obyčejného kapitalismu jako hrom! Domnívám se, že společnost v zemích napadených neoliberalismem směřuje k rozvratu. Neoliberální politikou nelze neoliberalismus napravit. Platí to, co mi jednou písemně vzkázali z čistírny: »Skvrnu nelze odstranit bez narušení látky.«