Sliby chyby

I tak by se dalo nazvat další konání „nejlepšího“ ministra školství. Jak vypadá realita? Začátkem roku dostali pedagogové nové platové výměry se zvýšenými tarify na základě nařízení vlády. Zrušen byl tzv. věkový automat, podle něhož se jim navyšovala mzda podle délky praxe. O zařazení do příslušné stupnice tak rozhoduje ředitel školy. Je tu ovšem jedno dost podstatné „ale“: Do roku 2014 by mělo v rámci drastických úspor regionální školství přijít o 15 miliard korun.

 

Ministr Dobeš slíbil uvolnit 4,5 miliardy a poslat je zřizovatelům školských zařízení, tedy krajským úřadům. Bohužel, zatím žádná finanční injekce nedorazila. A tak si ředitelé musejí poradit, ber kde ber. Protože tarify jsou závazné, uberou peníze zcela logicky na odměnách. A výsledek je takový, že k žádnému zvýšení platů učitelů reálně nedochází.

 

Řekla bych, že je tu i jistá paralela se situací ve zdravotnictví, kde ministr rovněž slíbil zvýšení platů, ale prostředky na to nevyčlenil, ať si to nemocnice a kraje udělají, jak umí. Rozdíl je ovšem v tom, že platy učitelů jsou podstatně nižší a možností, jak ušetřit na něčem jiném, je ve školství rovněž méně. Nechci zde rozebírat odlišnost toku prostředků do zdravotnictví a školství. V obou případech to ale vypadá, že si z nás všech tato vláda dělá „dobrý den“. Slíbí zvýšení platů, ale peníze si na ně příslušné instituce musí „ušetřit“. Ale jak? Tím, že nechají vyhodit své kolegy? A kdo nahradí jejich práci?

 

Neznám údaje ze zdravotnictví, ale vím, že ve školství tvrzení o množství zbytečných pedagogů už dávno neplatí. Vláda totiž zapomíná, že kraje už značnou práci při tzv. optimalizaci školství odvedly.

 

A to nemluvím o plánovaném propouštění učitelů, které bylo oznámeno minulý týden. Ministr Dobeš tuto informaci sice vzápětí zpochybnil, ale reakce ministra Kalouska a také sobotní vyjádření premiéra Nečase o propuštění 24 000 státních zaměstnanců ukazuje, že nešlo o žádný omyl.

 

Zapomíná se, že kvalita vzdělání lidu je základem společnosti. Nejde o žádnou frázi, ale o holý fakt. Ministerstvo školství i vláda jako celek by proto měly vše posuzovat daleko citlivěji, jinak tím dávají jasný signál, že budoucnost tohoto národa je vůbec nezajímá.