Slušnost a korektnost? To Nečasova vláda nezná

Rozhovor Haló novin s poslankyní Miloslavou Vostrou, místopředsedkyní ÚV KSČM
 

 

Jde o to, zapojit lidi co nejvíc do aktivního pracovního života, aby nečerpali dávky, ale státu naopak přispívali do zdravotního a sociálního systému, i daněmi do státního rozpočtu. Na to vláda úplně rezignovala.

Jak hodnotíte činnost vlády za rok jejího vládnutí?

Nečasova vláda je pro hodně občanů velkým zklamáním i proto, že když volili nové strany, jako jsou Věci veřejné, věřili ve změnu stylu vládnutí a kultury politiky. A zjistili, že Věci veřejné jsou naopak velmi pragmatickou stranou, která upřednostnila posty a couvá od svého volebního programu. Rychle se naučila kšeftování s posty za ústupky »dinosaurům«, proti kterým před volbami tolik brojila. Řadu lidí to zklamalo, a bude-li v budoucnu kandidovat do sněmovny nějaký nový politický subjekt, už mu asi tolik věřit nebudou. Ostatně už z minulosti mají zkušenosti s Unií svobody či se Stranou zelených.

Rok Nečasovy vlády je prapodivný, prapodivné »reformy« připravují na zakázku ministerští úředníci, a samotní ministři a vláda si hrají s nekonečnými aférami, které vždy dříve, či později vyšumí, jedna překryje druhou. Ale je tu i velmi nestandardní jednání o změnách zákonů, kdy se semelou dohromady věci podstatné i nepodstatné, a člověk pomalu ztrácí přehled o tom, co je pro vládní strany prioritou – zda amalgámové plomby nebo peníze do školství. Oni všechno staví jakoby do jedné roviny a pro politiky, a tím i pro občany, je těžké se v tom orientovat. Je to unavující, frustrující.

Ve sněmovně jste už třetí volební období, můžete tedy srovnávat chování různých koaličních vlád…

V minulosti jsem nezažila takové jednání, resp. nejednání s opozicí. I kdybych připustila, že nebudou jednat s KSČM jako s menší stranou, oficiální jednání s ČSSD, jako s nejsilnější opoziční stranou, by koalice vést měla. Vždyť zákony, které kabinet protlačuje silou svých nyní 115 hlasů, budou mít velký dopad do příštích let. A myslet si, že změnou vlády po volbách dojde k jejich radikální změně a vrácení do původního stavu, je idealistické. Bylo by slušné a politicky korektní to s opozicí projednat a najít nějaký konsenzus, který by zaručil určitou schůdnost pro další období. Vládní koalice rozhoduje o politice v sociální a zdravotní oblasti na léta dopředu a mnohde nevratně. A dělat to pouze většinou vládních poslanců je špatný postup.

Vláda požádá sněmovnu o důvěru, kterou spojí s návrhem novely zákona o dani z příjmu včetně loterijní daně. Co tomuto výběru říkáte?

Mně to přijde úsměvné. Spojovat svoji důvěru při většině 115 hlasů s daňovou či dokonce loterijní novelou, o které se ví, že se na ni strany napříč politickým spektrem chtějí dohodnout? Jde pouze o to, zda bude přijat minimalistický či rozšířený návrh – na posílení účasti obcí v této věci se asi shodneme. Od vlády je to jen laciné gesto.

Ministr financí připravuje státní rozpočet 2012 a v souvislosti s tím hovoří o škrtech v několika variantách, uvažuje také o zvýšení jednotné sazby DPH až na 19 procent. Co by to znamenalo?

Na jednání rozpočtového výboru sněmovny náš stínový ministr Jiří Dolejš jasně a pregnantně vyjádřil, že zvyšování DPH nezaručí předpokládaný příjem do státní kasy, protože to ovlivní koupěschopnost obyvatel. A vzhledem k tomu, že ve většině zemí EU jsou dvě sazby a existuje v nich nižší sazba na základní potraviny a léky, můžeme očekávat, že poroste příhraniční turistika - lidé budou jezdit za levnějšími nákupy do ciziny a příjmy z domácí spotřeby nebudou v předpokládané výši.

Ministr Kalousek řekl i to, že pokud se nenaplní příjmy, začne opět se škrty…

Přístup, kdy se každému ministerstvu přikáže, že má uspořit pět nebo 10 % bez ohledu na to, co to bude pro konkrétní resort znamenat, je z Kalouskova pohledu velmi jednoduchý, ale ve skutečnosti nesprávný přístup. Nejde jen o asociální škrty v resortu ministra Drábka, ale znovu třeba i u hasičů, policistů… Zastaví se investice, což se odrazí na pracovním trhu, dotkne se to opět platů ve veřejném sektoru, a to už je opravdu na hraně – jde o profese pro fungování státu a společnosti nezbytné.

Nedaří se plnit státní pokladnu daní z příjmů fyzických i právnických osob. KSČM dlouhodobě prosazuje daňovou progresi – bohatší a silnější by měli odvádět ze svých příjmů víc. Dokonce uvažuje o dvojí korporátní dani – pro menší podniky nižší, pro ty velké vyšší. Je to tak?

Ano. Když jsme připravovali náš program a zabývali jsme se rozpočtem a daňovou reformou, jednoznačně jsme řekli, že nemůže jít jen o škrty, ale také o posílení příjmů. Nejpružnější trh jsou malé a střední podniky. Je třeba rozlišit např. podle obratu velké nadstátní firmy a pak ty menší. Není naším zájmem ubíjet malé a střední podnikatele, ti už nyní mají dost administrativních překážek ve svém podnikání. Zatěžovat je ještě vysokou daní v době, kdy ekonomický růst není podle našich představ, není správné. Rádi bychom to tedy rozdělili.

Podnikatelské subjekty by podle mě neměly ani tak problém z navýšení daně o jeden či dva procentní body, větší riziko jim přináší nestabilita daňového prostředí. Výhrůžky ministrů, že podnikatelé odejdou kvůli zvýšení daně, jsou liché, oni odcházejí spíš kvůli častým a početným změnám zákonů, nemají jistotu při plánování svých investic a záměrů. Takže buď odejdou tam, kde je levnější pracovní síla, nebo alespoň ekonomicky stabilnější prostředí.

Lze dosáhnout ustálenějšího daňového prostředí?

Ve starších zemích EU je to podle mě ustálenější, spíš se tam implementují evropské směrnice. U nás vládnoucí koalice s opozicí i takto důležité zákony málokdy konzultuje. Jak jsem říkala, u tak důležitých změn, které by měly mít platnost delší dobu, by se mělo jednat napříč politickým spektrem, ať je momentálně u vlády kdokoli. Přijatelný konsenzus by se měl hledat.

Vláda chce splnit slovo, které dala sama sobě – aby deficit státního rozpočtu klesal – a dělá jen škrty. Už jste se zmínila o potřebě hledat příjmy státního rozpočtu. Čím naplnit státní kasu, abychom se stále více nezadlužovali?

U počínání vlády mi chybí podpora zaměstnanosti, nikde nevidím podpůrné programy státu na podporu zaměstnanosti. Stát by měl mít zájem, aby počet nezaměstnaných byl co nejmenší. Vím, že plná zaměstnanost tu nikdy nebude. Jde však o to, zapojit lidi co nejvíc do aktivního pracovního života, aby nečerpali dávky, ale státu naopak přispívali do zdravotního a sociálního systému, i daněmi do státního rozpočtu. Na to vláda úplně rezignovala. Investice nejsou zaměřené na vytváření pracovních míst. Vláda na tomto poli nedělá vůbec nic. Dokonce změnou zákonů znemožňuje lidem, aby si rádi přivydělali na nějaký zkrácený úvazek.

Nebude v souvislosti s prodlužujícím se věkem pro odchod do důchodu nezaměstnaných přibývat?

Prodloužený odchod do důchodu není výhrou pro stát. Chápu, že to má státu ušetřit peníze na výplatě důchodů. V některých profesích je jistě možné pracovat do 65 let, ale nedovedu si představit, že autobus řídí 68letý řidič, nebo 65letý člověk pilotuje letadlo. Neumím si představit ani další, fyzicky namáhavé profese – prodavačky, zdravotní sestry, zedníky… Zaměstnavatel bude pro tyto lidi těžko hledat náhradní práci. Už nyní mají lidé kolem 50-55 let problém sehnat zaměstnání, nemluvě o starších ročnících. Nejsem si jista, zda kategorie stále starších lidí bude zaměstnavatelná. *+Otázka tedy je, zda to efekt opravdu přinese, zda se lidem předdůchodového věku nebudou vyplácet dlouhé roky podpory, různé sociální dávky.

Ve Francii řešili nezaměstnanost tak, že zkrátili pracovní dobu na sedm hodin. Tím bylo potřeba více zaměstnanců. Jistě to nemůže být paušální. Ani nezaměstnanost není všude stejná. I v ČR jsou regiony, kterým by vláda měla věnovat zvýšenou pozornost. Lidé se nemohou stěhovat za prací do jiného kraje, protože doma nemají nabídky. Když seženou práci jinde, nemají kde bydlet, utratí nehorázné peníze za dopravu, za podnájem, za stravu…. Je to velký problém. KSČM rozhodně nezastává názor, že nezaměstnaný je člověk, který nechce pracovat – rovná se flákač.

převzato z Haló novin