Tahanice o pravidla fondového spoření

 

Komentář poslance Parlamentu ČR a stínového ministra pro resort financí Jiřího Dolejše (KSČM) k tahanici zájemců o podíl na fondovém spoření o jeho pravidla.
 Koncept vládní důchodové reformy akcentuje tzv. fondové spoření. Tzv. druhý pilíř systému má vzniknout tím, že stát občanům vyvede 3 procentní body z důchodového pojištění do soukromých kapitálových fondů za předpokladu, že si k nim lidé přidají další 2 procenta z platů. Tzv. třetí pilíř má vzniknout transformací již existujícího penzijního připojištění. Znamená to zásadní změnu na kapitálových trzích a v současnosti jsou připravované zákony předmětem kritiky zprava i zleva.

Využít změn se snaží různé peněžní ústavy. I stavební spořitelny usilují, aby je vláda zahrnula do důchodové reformy coby plnohodnotnou součást nového penzijního systému. Jednalo by se o jakýsi čtvrtý pilíř, který by rozšířil kapitálové zdroje spoření na stáří o donedávna velmi atraktivní stavební spoření. Na konci spořícího cyklu by klienti stavebních spořitelen vložili celou částku jako vklad do jiného finančního produktu, např. životního pojištění nebo podílových fondů. A systém spoření by měl být stabilnější.

Je jasné, že stavební spořitelny po redukci státní podpory stavebního spoření bojují o své místo na slunci. Získat další státní podporu by se jim hodilo. Asociace stavebních spořitelen se odvolává na podobný systém uzákoněný v Německu. Argumentem je, že mít na stáří zajištěné vlastní bydlení zlevňuje náklady na bydlení. Podobně se stavební spořitelny v minulosti zajímaly o návrh rozšíření účelu stavebního spoření na státem podporované půjčky na vzdělání.

Produkt stavebního spoření by byl pozměněn. Naspořená částka by sloužila buď k nákupu nemovitosti, nebo by byla převedena na spoření ve fondu státních dluhopisů. Po ukončení spořící fáze by klient mohl dostával po určité období pouze tzv. anuity (jakousi rentu), která by vycházela z naspořených peněz. A naspořené prostředky by byly dál zhodnocovány s garancí státu.

Smlouvu o stavebním spoření uzavřelo v ČR cca pět milionů lidí, s cílem inkasovat státní bonifikaci. Zájem na existenci dalšího podporovaného produktu mají pochopitelně jak klienti, tak spořitelny. Stavební spořitelny už přitom dávno neprodávají pouze stavební spoření. Nabízejí životní pojištění, pojištění majetku či odpovědnosti. Nyní jde hlavně o podobu druhého pilíře. Vstup do něj je navrhován dobrovolný, Tzv. opt-out může dělat nějakých 20 mld. Kč ročně (záleží na zájmu a možnostech lidí), což by bylo za 20 let cca půl bilionu korun. Bude možné si vybrat výplatní schéma i investiční strategii odstupňovanou podle rizikovosti (max. ze 4), přičemž jedna bude investovat výhradně do státních českých dluhopisů.

Co je tu k diskusi? Např. to, že v dynamičtějších strategiích se bude moci investovat prostřednictvím investičních fondů i do rizikovějších aktiv. Navrhuje se povinně investovat pouze třetinu aktiv v českých korunách. První roky budou zřejmě vyšší správní poplatky kvůli očekávanému menšímu počtu klientů.

Zatím se příliš nemluví o podobě třetího pilíře. Na penzijním připojištění mají lidé, zejména střední generace, našetřeno se stání podporou cca 220 mld. Kč (ukládají zde 2 % ze mzdy). Výkonnost těchto českých penzijních fondů je ale zatím prachbídná, nebýt státního příspěvku se nevyplatí vůbec. MF chce proto navrhnout ve třetím pilíři uvolnění regulace pro investování, a to včetně zrušení povinnosti hospodařit bez ztrát (tzv. garantovaná nula). Na rozdíl od druhého pilíře zde bude možný neomezený počet investičních strategií. Součástí transformace třetího pilíře má být i oddělení majetku střadatelů a akcionářů. Rozdíly v ocenění majetku fondu a náklady příštích období tak ponese akcionář fondu.

Je otázkou, jak konečná pravidla fondového spoření rozliší mezi tzv. druhým, třetím, popř. čtvrtým pilířem. V ČR také zatím nemáme zaměstnavatelské fondy, které jsou v EU běžné. Část občanů by určitě ráda nějak dlouhodobě investovala své úspory.. Nic proti dobrovolnému šetření v soukromých fondech, ne však na úkor státního průběžného penzijního systému a těch, co si takové spoření dovolit nemohou. Důstojný standard na stáří by měl být zajištěn i pro lidi, kteří měli nízké příjmy. Už dnes jsou lidé s podprůměrnými důchody na hranici chudoby. Další sociální diferenciace a přibližování k minimálnímu důchodu by už bylo neúnosné.

Nová pravidla zřejmě přinesou vlnu fúzí a čištění trhu jako v bankovním sektoru z 90.let. Spořící produkty budou zřejmě brzy moci nabízet i universální peněžní ústavy a na trhu se budou konkurenčně prosazovat silné kapitálové skupiny se zahraničními matkami. Vývoj kapitálového investování proto také vyžaduje speciální regulaci. Nedávná finanční krize byla varováním před situací, kdy se nové finanční produkty vysmeknou svým regulátorům.

Nepotřebujeme vylepšovat bilance zahraničních matek a krátit tak domácí investice. Pouštět se do krátkodobých operací s cennými papíry má zase svá rizika. I když nedojde k rozkolísání měny či k růstu cenové hladiny, dlouhodobě zaručené výnosy z fondového spoření nejsou snadné. A pokud by byly nutné další zásahy do kolabujícího systému, tak právní jistota pro fondy i jejich střadatele by nebyla zrovna vysoká. Proto je třeba věnovat velkou pozornost nastavení pravidel už nyní.