Tereza Stöckelová. Projev na demonstraci 21.5.2011

 

Hezké odpoledne,

sešli jsem se tu dnes, abychom řekli NE současné vládě a jejím reformám. Vláda přiznává, že je zkorumpovaná, ale říká: nechte nás dokončit ty skvěle reformy. Navrhované reformy penzí, zdravotnictví, vědy či vysokého školství, stejně jako úpravy daňových zákonů jsou přitom nejhorší formou korupce. Mají uzákonit rozkrádání veřejných zdrojů a zbídačování společnosti. Říkáme jim NE.

Sešli jsme se tu ale také proto, abychom řekli ANO. Abychom řekli něco pozitivního. Abychom ukázali, že společnost existuje, nedá se jednoduše zblbnout a nedá se smést. Nejsme bezmocní. Moc není věc, kterou někdo ve společnosti má, a druhý ji nemá. Moc je vždy vztah mezi vládnoucími a ovládanými a předpokládá aktivní účast ovládaných na tomto vztahu.

Vystupme z tohoto vztahu. Vypovězme těm, kteří jsou dnes u vlády, poslušnost. Přestaňme hrát podle pravidel, která nás poškozují. Jako jednotlivci to nedokážeme, společně ano. Budeme-li se vzájemně podporovat, budeme silnější.

Máme se kde inspirovat a máme se k čemu připojit. Současná česká vláda je obzvláště hloupá, brutální a protispolečenská. Podobné vlády a podobné politiky se však objevují i v jiných zemích. A všude v Evropě, stejně jako ve Spojených státech i jinde po světě se proti těmto vládám a politikám rozvíjí odpor. Například celý tento týden protestují proti politice škrtů a reforem desítky tisíc lidí na náměstích po celém Španělsku. Na začátku června bude Evropský parlament hlasovat o balíku úsporných opatření, která se v hlavních rysech podobají tomu, co připravuje současná česká vláda. Šetření na většině, škrcení veřejných financí, volné pole působnosti pro finanční kapitál. Evropská občanská společnost říká ale tomuto návrhu NE. Organizuje petici, ke které se můžete připojit i vy, třeba prostřednictvím internetových stránek ProAltu.

Nejsme v našem srabu sami, a nejsme sami ani v odhodlání se mu postavit.

Poslouchala jsem před několika dny rozhovor s Jawadem Nabulsim, jednou z klíčových postav egyptské revoluce, který přišel při protestech o oko. Vystřelili mu ho. Ničeho nelituji, říkal, pracoval jsem mnoho let s lidmi, kteří měli příjem patnáct dolarů měsíčně, byli bez přístupu k tekoucí vodě a elektřině. Věděl jsem, že chci udělat všechno proto, aby režim, který takto zbídačuje své občany, skončil.

Většina z nás na tom není zdaleka tak špatně jako tito Egypťané. Ručička vládního kompasu ale ukazuje jasným směrem. Rozdíly mezi lidmi se mají prudce zvyšovat. Týkají se nejen příjmů, zdravotní péče nebo šancí na vzdělání, ale také kvality životního prostředí. Zatímco úzká elita má žít v daňových a jiných rájích, životní možnosti drtivé většiny ostatních upadají. Na to, abychom tento trend zastavili, nemusíme dnes riskovat své oko, natož životy. Čím dále ale reformy zajdou, tím obtížnější a bolestnější bude směr vývoje otočit. Učiňme tak dnes. Není nač čekat. Otevřme oči dřív, než nám je někdo zkusí vystřelit.

Co tedy dělat?

Červen bude pro osud této vlády a jejích záměrů klíčový. Musíme proto být tam, kde se rozhoduje. V parlamentu, ve vládě, na ministerstvech. Pokud nás nepustí dovnitř, musíme narušovat atmosféru jednání z ulice. Nebojme se aktivně zapojit do protestů organizovaných odbory včetně generální stávky. Tváří v tvář brutálnímu postupu vlády při prosazování škodlivých zákonů jsou takové formy protestu zcela oprávněné.

Vláda si přeje naši rezignaci. Ukažme odhodlání.

Vláda si přeje tupé občany, které lze opít rohlíkem politického marketingu. Ukažme, že dovedeme kriticky myslet a porozumět vlastní situaci.

Vláda si přeje společnost rozloženou do soupeřících jednotlivců a skupinek. Ukažme schopnost se propojit a být solidární.

Přeji nám všem hodně energie a odvahy klást společně odpor a vzájemně se podporovat. Má to smysl.

Věřím, že společnost se škrtnout nedá.