To nejhorší z Bruselu nás teprve čeká, varuje místopředseda KSČM Skála

Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně a co naopak záporně?

Klíčová událost? Vítězství „protestních hlasů“ ve volbách. Tvořily skoro dvě třetiny. Fakticky mezi ně spadá i oněch čtyřicet procent lidí, kteří k volbám už ani nechodí. Až na pár výjimek totiž už nevěří, že volby cokoli změní. Pro éru, pasující se na „triumf demokracie“, to je tristní  vysvědčení. Za rámeček si je nedá nikdo z těch, kdo se střídali u moci od prahu 90. let. Teď se krčí v menšinové opozici.

Slavit však nemá co ani česká levice. Z bankrotu polistopadových dinosaurů měla vytěžit právě ta. Utržila propadák nemající obdoby. Máme co dohánět. Čas pracuje proti nám. „Kosmetika“ to nespraví. Řešením je jen zásadní změna.   

Co má KSČM dělat, aby nezůstala v propadlišti dějin?

Znásobit svůj opoziční potenciál. Rozkročit se napříč kritickými náladami. Vrátit se do role jejich hlavního mluvčího. Stát se duší mnohem širších aliancí. Zbořit zeď dělící náš cíl – a politiku pro „tady a teď“. Změnit vše, co má šanci až za horizontem kapitalismu, už v zrcadlo dnešních poměrů. Razit pro lidská práva, s nimiž nakládá neurvale pracka trhu, řešení rukama veřejného sektoru. Umět hnát do úzkých ty, kdo to budou sabotovat. Tak aby to ukázalo jako na dlani, zač stojí dnešní „elity“ – i co všechno kapitalismus už prostě ani neumí.  

Co bude podle vás podstatné u nás v roce 2018? Na co je třeba se soustředit a které věci „ohlídat“?

Teď běží hlavně o to, jak své vavříny unese vítěz voleb. Nakolik to bude v zájmu republiky – a nakolik naopak zbohatne na její úkor. V tom prvním si zaslouží i podporu zleva – tím spíš proti „tunelářské“ mafii, co nepostavila ani kozí chlívek. To druhé musíme důsledně „ohlídat“. Skloubit obojí bude zapeklitý hlavolam. Nepančovaná levice před ním nestála už 70 let. Výjimkou byla jen řecká epizoda koncem 80. let. Tehdy se svérázné tolerance komunistů domohla tamní pravice. Trvalo to jen tři měsíce. Jinak šlo vždy o vztah k vládám sociální demokracie. Třebaže prosadily i řadu pokrokových změn, pro komunistické strany to dopadlo tragicky. Tím tvrdší ořech se bude louskat u nás. Zvládne to jen levice nezávislá a skutečně kvalifikovaná. Politické „podpantofle“ by ji srazily do groteskní nicoty.      

Důležitá bude jistě prezidentská volba. Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola?

Soros prý do Prahy předisponoval skoro dvacet milionů dolarů. Coby gáži pro klaku mající nám vnutit povolného satrapu. Mlčící většinu to oblbne jen sotva. Loutky na dálkový ovladač vyhořely už minule. Tentokrát bych jim to přál už v prvním kole.    

Funkční období prezidenta Zemana se chýlí ke konci. Jak ho hodnotíte?

Nikdo není dokonalý, Miloše Zemana nevyjímaje. Leccos je zřejmě opravdu jen vynucený manévr. „Aby nám ho nezabili,“ jak říkává jeden koumák. A leccos si pan prezident prostě „vzal do hlavy“. Rivala, schopného hájit národní zájem aspoň tak jako on, však očividně nemá.    

Výraznou osobností, která rozčeřila doposud klidnou debatu před prezidentskými volbami, je Mirek Topolánek. Jak ho hodnotíte jako kandidáta a jakou má šanci?

Šanci má mizivou. O to víc roztříští frontu proti Miloši Zemanovi. Kampaně pražské „kavárny“ jsou k uzívání. „Chlap s gulama“ nabízí aspoň jarmark „kudy z nudy“. Dřív přitom – sice až poté, co nám přestal vládnout – pouštěl do éteru i lecjakou svatokrádež. Například na téma, kolik „suverenity“ nám dávkuje „ředitel zeměkoule“ – a jak tahá za drátky českých maňásků, které nám nechá poroučet. Třeba se dočkáme nášupu i v tomto směru.   

Mirek Topolánek u nás prosadil v parlamentu Lisabonskou smlouvu, která zakotvuje společnou migrační politiku. Je v ní zakotven princip společné imigrační politiky, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků a která se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni… Měli by to voliči při své volbě zohlednit?

Samozřejmě. Kdo má na hrbu tak děsivé selhání, cpát se na Hrad je to poslední, nač má právo. Což ovšem není jen případ Mirka Topolánka.   

Jak podle vás nakonec dopadne jednání ohledně vlády u nás? Vznikne nějaká koalice či tichá podpora?

Trumfová esa drží Andrej Babiš. S klidem želvy půjde i do předčasných voleb. Tím víc má navrch proti všem, kdo zatím dělají drahoty. „Staré struktury“ – míněno ty, co mají za nehty loupež tisíciletí – na většinovou vládu nedosáhnou. Ta loupež však nezůstala beze stop. Ve stínu platných paragrafů jistě způsobují i bezesné noci. Ty drahoty tak budou mít jen krátkou životnost. Skončí to shnilým kompromisem? Nebo mu ANO dokáže odolat? Pokud ano, tím větší prostor se nabízí levici, která má čisté ruce. Případná tolerance menšinové vlády má – řečeno ve zkratce – dvě podmínky. Nesmí na ní ulpět ani stín podezření, že je to koňský handl za pár lukrativních postů. A jasno musí být i v tom, co vláda musí a co naopak nesmí. Naprosto konkrétně a transparentně. A hlavně v podobě, kterou miliony těch, s nimiž se život nemazlí, vezmou jako skutečný posun dopředu.     

A co lze od vlády či vlád Andreje Babiše očekávat? Přinese něco pozitivního?

Je tu kapitalismus na druhý pokus. Moc „tunelů“ z cizích rukou a mozků. Až tak perverzní fazónu jako minulé tři dekády však nemusí mít ani ta. Většina těch, kdo nám poroučeli dosud, měla o kapitalismu jen „brožurkové“ ponětí. Klíčovou „kvalifikací“ bylo pořádat seriál aukcí vyprodávajících dílo generací za trapný zlomek reálné hodnoty. Jen jako jmelí přisáté na veřejné rozpočty a statky, to zvládali i ti z nich, co sami také podnikali. Teď je na trůnu muž, který to v té samé džungli dotáhl až na špici reálného byznysu. Agrofert prosperuje z buřtů a kuřat, koblih a hnojiv i dalších hmatatelných artiklů. Vydělá na nich úměrně kupní síle podhradí, pro něž je vyrábí. Právě tu ovšem rabují parazitní „penězovody“. Krátí i rozpočtové zdroje státu. Zatnout jim tipec je tak i v zájmu vítěze voleb. Klady Babišovy vlády budou úměrné tomu, nakolik zkrotí parazitní sarančata. Cokoli nad tento rámec dostane šanci až pak.