Ukrajina 2
Vystupuji již podruhé v rozpravě při projednávání této smlouvy. Mé první vystoupení proběhlo na začátku prosince loňského roku a varoval jsem v něm před unáhleným schvalováním asociační dohody mezi EU a Ukrajinou.
Od té doby se moc nezměnilo. Na Ukrajině je stále nedořešená situace, byť poslední dobou se situace mírně stabilizovala, ale ani zdaleka se nepodobá evropskému standardu. Vždyť ani sami občané, té v uvozovkách „západní Ukrajiny“, tedy bez Krymu a Donbasu, nejsou spokojeni s postupem, jakého bylo za tu dobu dosaženo, neboť očekávali lepší vládu bez korupce, oligarchů, občanské války a vražd civilistů. A dnes? Probíhají otevřené boje mezi oligarchy o maximalizování svého vlivu, a co se korupce týče, tak proběhlo zatýkání v přímém přenosu při jednání ukrajinské vlády. To by se mělo hodnotit pozitivně, to uznávám, neboť princip „padni komu padni“ je správný. Otázka ovšem je, zda to nebylo zatýkání jen divadelního charakteru a co se z toho vyvine.
Dále také označování protiústavního sesazení prezidenta Janukovyče za symbol demokratizace Ukrajiny a vyjádření názoru obyvatel této země. Přitom logicky lze toto označit za puč. Objektivní fakta by ale neměla být ohýbána a všichni bychom je měli akceptovat v celé jejich šíři.
Jeden takový fakt Vám zde rád přednesu. Týká se Krymu. Zde se často hovoří o historickém právu Ruska na toto území. Mnozí tvrdí, že vytahování historických práv na nějaké území vyvolá chaos na světě. Ale pojďme k jádru věci. V roce 1992 Krymský parlament vyhlásil suverenitu po vzoru Ukrajiny, která tento akt provedla o jeden den dříve, ale pak na nátlak Kyjeva to nerealizoval, a získal za to právo, kdykoliv v budoucnu vyhlásit referendum o svém směřování a toto bylo zakotveno ústavním zákonem. To se loni na Krymu skutečně stalo a referendum proběhlo. Bylo úspěšné a den poté požádal Krym o připojení k Rusku. Tudíž v žádném případě nelze hovořit o anexi.
Když v roce 1992 vyhlásila Ukrajina nezávislost, tak při vyhlášení nezávislosti, bylo v prohlášení konstatováno, že Ukrajina bude navždy neutrální stát a toto bylo implementováno v roce 1996 do Ukrajinské ústavy. Takže v roce 1994, když byly Ukrajině garantovány její hranice, byly garantovány neutrální Ukrajině, ovšem Ukrajina, když v roce 2008 začala v rozporu s ústavou hovořit o vstupu do NATO, jednala naprosto v rozporu s ústavou a z ústavy se stal irelevantní dokument.
Dnešní Ukrajina je zkrátka rozdělena. Národnostně, politicky, nábožensky i ekonomicky. Její HDP jako snad jediný ze zemí bývalého východního bloku dnes nedosahuje ani čísel z doby před rozpadem Sovětského Svazu. Země za dobu samostatnosti již jednou zažila velkou změnu v podobě „oranžové revoluce“, avšak výdobytky této změny neměly dlouhého trvání, neboť občané sami v dalších volbách se rozhodli tuto změnu anulovat.
A tak bych mohl pokračovat dále, ale nebudu. Mohl bych hovořit o dalších amerických ekonomických zájmech na Ukrajině, kde se v plynárenství a energetice významně angažuje například Hunter Biden ,syn vysoce postaveného amerického politika, konkrétně ve společnosti Burisma.
Mohl bych hovořit o tom, jak chtěla bývalá premiérka Tymošenková řešit situaci s ukrajinskými občany ruské národnosti s pomocí jaderných zbraní.
Také bych mohl dlouze mluvit o schvalování asociační dohody v ukrajinském parlamentu, ze kterého byla opět zcela v rozporu s ústavou, vyloučena jedná politická frakce a tudíž je jeho legitimita dosti pochybná.
Závěrem si ale neodpustím zopakovat závěrečné resumé z mého prvního vystoupení k této smlouvě.
My, jako volení představitelé České republiky, zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, která děláme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k EU, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná ani politicky ani ekonomicky.