Výroba a pracovní příležitosti v českém zemědělství

Černá vize českého zemědělství: na 3,5 mil. ha by pracovalo 30 - 35 tisíc lidí (úbytek proti dnešku 95 - 100 tis.), kteří by pečovali o chov krav bez tržní produkce mléka i o jiný skot a dále by jejich péče byla zaměřena na krajinu; celá historicky vzniklá soustava by se zhroutila.

Člověk ani nemusí být odborníkem v politologii, aby věděl, že i v politice máme co do činění s osvětou a poradenstvím. Je to významné zejména pro levici, která se netěší mediální pozornosti vlivných sdělovacích prostředků. Pokud levicový publicista připravuje např. analytický ekonomický příspěvek, nejde mu ani tak o rady podnikatelům, ale především o nalezení a řešení sociální problematiky a zájmů těch, kteří si zaslouží pozornost. V takovém případě ovšem nemůžeme zůstat jen u průměrných hodnot. Hospodářský život je daleko diferencovanější, pestřejší.

 Platí to i pro české zemědělství, které má rozdílné podnikové struktury i velmi diferencované výrobní programy. Skutečností však zůstává, že převážná většina podniků hospodařících na půdě vyprodukuje téměř všechny u nás běžné výrobky. Odlišnost výrobního zaměření spočívá v tom, že podíl jednotlivých komodit na celkové produkci podniku se může podstatně lišit (viz. tabulka). Budeme hledat odpovědi na dvě otázky:

 V čem se odlišuje výrobní zaměření mezi skupinami zemědělských podniků, jaký to má vliv na vytváření pracovních příležitostí a tím i na potřebu pracovních sil

 Problematikou se zabývá Ústav ekonomiky zemědělství a informací v Praze a jeho práce je určena pro potřeby domácích odborníků (příloha zelených zpráv) i potřeby EU (my tak získáme údaje o všech zemích EU). Vzhledem k povaze sběru a zpracování dat se tyto údaje publikují s určitým opožděním, což vzhledem k tomu, že se každým rokem mohou měnit údaje za odvětví jako celek (méně již mezi skupinami podniků), není příliš na závadu.

 Rozdílné výrobní zaměření lze vyjádřit pomocí výrobních charakteristik a k nejvýznamnějším patří podíl ploch obilovin a krmných plodin na obhospodařované půdě a výnosy pšenice jako obiloviny nejvýznamnější; v živočišné výrobě mezi znaky patří stavy zvířat na 100 ha (v dobytčích jednotkách - DJ), z toho dojnic a ostatního skotu (vynecháváme prasata a drůbež, jejichž výrobou se zabývají především specializované podniky bez půdy).

Velmi početnou skupinu tvoří podniky se zaměřením označeným jako »polní výroba«. Samo označení nám napovídá, co bude pro skupinu charakteristické. Vyznačuje se vysokým podílem obilovin a velmi nízkým podílem krmných plodin. Velmi nízká je intenzita živočišné výroby. Podniky se zaměřením »smíšená výroba« se vyznačují vyrovnaným podílem obilovin a krmných plodin na půdě a vyšší než průměrnou intenzitou živočišné výroby. S převahou živočišné výroby se setkáme u podniků s »produkcí na mléko« a »na chov skotu«. Je pro ně příznačný vysoký podíl krmných plodin a vysoké stavy hospodářských zvířat - dojnic v prvém případě, ostatního skotu v případě druhém.

 Mezi nimi je ale podstatný rozdíl: v případě chovu skotu činí produkce na jednotku půdy v běžných cenách pouze třetinu toho, kolik činí při zaměření na produkci mléka. Tuto okolnost je třeba zdůrazňovat, protože propad výroby v průběhu posledních dvou desetiletí byl hluboký a naše snaha po dosažení minulé soběstačnosti v produktech našeho pásma by měla být samozřejmá.

 Celková produkce na jednotku půdy se pohybuje od 32 do 34 tis. Kč. Výjimku tvoří pouze skupina s chovem skotu, která dosahuje jen 12 tis. Kč. Výnos pšenice se pohybuje od 5 do 5,7 tun/ha a dojivost od 6300 do 7000 kg (a nejvyšší nemá právě skupina s produkcí mléka).

 Výrobní zaměření a potřeba práce předurčuje samozřejmě počet pracovníků. Zemědělství u nás bylo po velmi dlouhou dobu považováno za zdroj pracovních sil. Nyní jsme s tím u konce. Venkovský prostor vyžaduje dostatek lidí a zemědělství je jedním z nejvýznamnějších oborů venkovského hospodářského dění. Jedná se i o zajištění jiných než produkčních funkcí. Avšak i ostatní odvětví mají problémy se zaměstnáváním svých nynějších pracovníků.

 Dnes v českém zemědělství pracuje zhruba 129 tis. lidí (2010). Znamená to, že jeden podnik velikostí 1000 ha poskytuje pracovní příležitosti pro 37 lidí (výměra obhospodařované půdy v ČR činí 3,537 mil. ha). Podniky zaměřené na produkci mléka na téže výměře zaměstnávají 41 lidí, zatímco v případě chovu skotu jako výroby rozhodující stačí na tutéž výměru pouze 18 lidí. Rozdíly mezi skupinami podniků jsou o něco vyšší, neboť u sledovaných podniků připadají v průměru pouze tři pracovníci na 100 ha, zatímco v zemědělství jako celku o 0,6 více.

 Protože fungování podniků je závislé také na provozních podporách a dotacích, podívejme se na celou problematiku i z tohoto zorného úhlu. Podíl podpor a dotací na hodnotě produkce se pohybuje od 23 % (polní a smíšená výroba) do 30 % (mléko). Zcela jinak je na tom skupina s chovem skotu - podpory a dotace představují 109 % produkce.

 Na květnovém semináři o aktuálních problémech českého zemědělství v Senátu Parlamentu ČR představitel Agrární komory mimo jiné charakterizoval »černou vizi českého zemědělství«. Zatím pouze teoreticky. Zemědělství by vypadalo takto: na 3,5 mil. ha by pracovalo 30 - 35 tis. lidí (úbytek proti dnešku 95 - 100 tis. lidí), kteří by pečovali o chov krav bez tržní produkce mléka i o jiný skot a dále by jejich péče byla zaměřena na krajinu. Celá historicky vzniklá soustava by se zhroutila. Je s podivem, že se mezi početnými účastníky semináře nenašel nikdo, kdo by byl ochoten připustit, že se tato katastrofická vize může stát skutečností. Aby tedy nedošlo k jejímu naplnění, je třeba vykonat ještě mnoho pro posun českého zemědělství kupředu.